Návrat objevené Ráchel

 Posílám všem včetně zdejší bloggerské komunity rozjásaný pozdrav - rozhodla jsem se vrátit. 

Vstup do stejné řeky jsem zvažovala velmi dlouho (rozuměj za těch skoro šest měsíců, co jsem nepsala nikam jinam než na ryze pracovní blog, mému autorskému a tradičně bloggerskému střevu hoodně vyhládlo a došlo to už tak daleko, že jsem během častého pobytu v zahraničí začala kráčet po gramatických cestičkách s menší suverenitou!). 

Po letech objevená chuť tvořit (a už se nevypisovat z toho, co v mém současném životě hraje neaktuální roli) nakonec učinila své, a tak jsem tady. Chci psát, ale chci se tu na ty chvilky vysvléct ze stigmatu minulého i pracovního.

Během posledních šesti měsíců se v mém životě udála spousta změn.
Stala jsem se Ráchel.
Opustila jsem školu, která mi dávala maximálně příležitost upadnout do kolosální deprese. Vyletěla jsem za poznáním netradiční rehabilitace, kterou miluju, několikrát do zahraničí a začala pracovat jako (fyzio)terapeutka v organizaci Ellen method, z.s. , která pomáhá především rodinám zdravotně znevýhodněných dětí znovu se zapojit do života, najít v něm své místo, mít jej pevně ve svých rukou a mít z toho radost přesně takovou, jakou máme ze své práce my. 

Někdy je potřeba se z té práce vypovídat.
Někdy je to, co povídáte, dost zajímavé na to, aby to bylo sdíleno.
Někdy to ale nemůžete sdílet přímo tam, na pracovním blogu nebo na Facebooku.
Někdy je škoda sdílet to jen s kolegy.
Často v práci prostě jen provázím někoho životem, ke kterému stačí přičuchnout a buď člověku ten jeho najednou připadá mnohem jednodušší než včera, nebo minimálně jako dost velká NUDA !!! 

A o tom to tu bude.

A až to tu bude, těším se na Vás!

R.