Můj blog o věcech hodných sdílení, které se udály potom.

Potom, co (jsem) se stala Ráchel.

Potom, co jedna stěžejní kapitola skončila.

Dny Nového Života mě baví a zcela autorsky doufám, že budou i Vás 

 Jo. Podala jsem si na tu vejšku přihlášku potřetí. 

Seděla jsem dnes po práci před jednou vinohradskou kavárničkou, vychutnávala si minestrone (a taky trochu výrazy chlapa vedle, neboť mu nebylo zcela jasné, proč se pokouším štěkat jako liška, a já jsem neměla potřebu vysvětlovat mu, že aby mě děti poslechly, požadují netradiční hlasovou paletu) a sosala pohledem.

Ten, kdo jí nenaslouchá, ji má za mentálně zaostalou. Ve skutečnosti je vtipná, pozoruhodně inteligentní. Není to dítě v těle dospívající dívky. Je to dívka v těle Šípkové Růženky.

Celou svou duší touží poznávat a milovat.
Miluje pohyb, jako ryba ve vodě je v muzice.

Má ráda lidi kolem sebe, blízké i cizí.

Má věk na noci a rána protrsaná na diskotékách. 

Její láska k životu by hnula skálou.

ONA se hýbat nemůže. 

 Posílám všem včetně zdejší bloggerské komunity rozjásaný pozdrav - rozhodla jsem se vrátit.